Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Paní poslankyně, toto není záležitost, kterou by bylo možné přetočit zpátky čas a povolit otevření tohoto tématu teprve tehdy, když na to budeme dokonale, systematicky připraveni. U nás se otevřely hranice, a technologie větrných elektráren jsou technologie, kdy třeba u nás nárůst instalovaného výkonu za minulý rok je více než 100 procent. Meziroční! A my se z toho radujeme. Firmy, které investují do větrné energetiky, mají enormní zisky v řádu desítek procent a je to nejrychleji se rozvíjející odvětví průmyslu. Obecně technologie obnovitelných zdrojů. A opakuji - my se z toho radujeme. Evropa to považuje za svoji velikou exportní výhodu, s cílem vyvážet technologie do rozvojových zemí, protože to je východisko, jak dostat elektřinu, která zároveň splňuje parametr udržitelnosti, k lidem, kde ji ještě nemají. A to jsou miliardy lidí.

Tady v tom případě to znamená, že tak jak přicházejí jednotliví investoři s těmi projekty, vyjednávají si vlastnické vztahy, tak se každý jednotlivý projekt posuzuje samostatně. Mezitím ministerstvo připravilo nějakou mapu, svůj odhad toho potenciálu, ale ten život paralelně běží a nelze ho zastavit.

Je potřeba k tomu říci, že naopak jsme příliš přísní. V zákoně, v příloze zákona o EIA, původní hranice instalovaného výkonu pro posuzování větrných parků byla pět kilowattů elektrických. To je větrníček! To je legrace, to se ani nevyrábí. Pak se to upravilo na 500 kilowattů, a to je také legrace. Elektrárny, které teď jsou instalovány, jsou dvoumegawattové či dvouapůlmegawattové. Jde nahoru instalovaný výkon, jde nahoru účinnost, a my zbytečně zatěžujeme tímto způsobem.

To uplácení, o kterém vy mluvíte - je naprostým standardem v Evropě, že investor, který přichází do obce, vyjednává podmínky a nabízí standardně něco té obci. Nabízí, že jí v něčem pomůže. Vy říkáte: z našich dotací. To nejsou dotace. Ten způsob, který tady byl schválen, pevných výkupních cen je způsob, kdy vícenáklady za pevné výkupní ceny jsou hrazeny v konečné ceně spotřebitele. Ale s touto vaší logikou by vlastně firma nemohla nikdy nikomu nic dát. Protože jakmile by někde dostala nějakou podporu od státu, z fondu či z čehokoliv jiného, tak vy byste řekla: je to z našich daní. Myslím si, že tato logika je příliš přitažená za vlasy. Ty firmy se tady chovají naprosto standardně, tak jak se chovají v jiných zemích Evropy. To je věc, kterou máme právně velmi dobře ošetřenou, a jsme atraktivní zemí, kam směřuje kapitál našich sousedů. Můžeme být rádi za to, že jsme nastavili takové ekonomické podmínky.

Děkuji